Není to spravedlivé, ženský letí na čahouny a v práci má dvoumetrový chlap, taky větší respekt! Slýchávám z úst mužů, kteří si připadají malí. I když měřím jen 188 cm, pokyvuji souhlasně hlavou. Ale zadarmo, to rozhodně není.
I kdybych tady vypsal třeba sto nevýhod spojených s tím, že jsem vysoký, stejně bych 165 cm měřícího chlapa nepřesvědčil, že výška nemá na kvalitu života vliv.
Představa, že ženám stačí ke štěstí pouze to, že vrháte delší stín než ona, je ovšem víc než naivní. Přesto by takový mužíček nechtěl slyšet nic o tom, že právě jeho snaha kompenzovat tento rádobyhandycap z něj udělala cílevědomějšího člověka, který si nakonec při balení ženských vystačí s vtipem, šarmem a inteligencí.
To oprýskané rčení, že v posteli se stejně vše srovná navíc opravdu platí. Byť uznávám, že mnohem více společného času tráví žena a muž spíše v poloze vertikální.
Jako zástupce "tyčičů" (mužů tyčících se na ostatními), bych zde rád demonstroval aspoň na pár příkladech několik zatím ne úplně známých nevýhod, které nadvýška přináší. Snad i z tak základních úkonů které popíšu pochopíte, že být čahoun není vždycky med.
Líbání(ve stoje) - on se ohýbá, ona zaklání. Obratle se s křupáním přizpůsobují, úpony natahují...magické kouzlo včetně dlouhého pohledu do očí, oba podvědomě zkracují. Nezřídka pak po čase nechávají polibky jen na chvíle, kdy narazí na schodiště, nebo plochu, kde mohou výškový rozdíl eliminovat. Přesto se mnoho párů o líbání pokouší...domnívám se, že to je pravá příčina toho, proč se tolik vysokých mužů hrbí.
Chůze - natáhne-li krok dvoumetrový chlap, žena za ním zpravidla vlaje. Chce-li jít žena pomalu, chlap cupitá, což je snad víc vysilující, než kdyby vedle ní běžel. Pokud se do sebe chtějí při chůzi zavěsit, jde muž zpravidla nakřivo, jako kdyby měl na uchu 30-ti kilovou naušnici. Časem se pak fyzický kontakt omezí pouze na vodění za ruce tempem, které odpovídá 2/3 maximální vycházkové rychlosti ženy a 1/4 téže veličiny muže. Čímž dochází k nižším energetickým výdajům muže...a ten rychleji tloustne...a následně umírá o dost dříve, než partnerka.
Sezení - tady je to o něco lepší. Dovoluje-li to bonton, oblečení, nebo vychování partnerky, nejšetrnější k čahounově zádům je, posadit si ženu na klín. Tím dojde k optimalizaci výškového rozdílu. Taková poloha pak může být příjemná, dle fyzické konstituce partnerů, i několik desítek minut. Ideální je, když má žena větší zadek a muž aspoň trochu vypracovaná stehna. Upozornění: doporučuji praktikovat spíše s partnerkami...při snaze komunikovat tímto způsobem s kolegyněmi, jsem se nesetkal s pochopením.
Potíž ale představuje sezení na zemi, nebo málo vyvýšených plochách. Tady odborníci doporučují přejít rovnou do lehu. Tím se však výrazně omezí sociální vazby s ostatními...muž se stává osamělejší a emocionálně labilnější...pokud nezemře na obezitu, nejspíš mu časem stejně praskne cévka.
Vis - většina hrazd je konstruována na lidi vzrůstu středního. Chce-li se zavěsit muž vysoký, většinou ostrouhá, nebo musí krčit kolena. Přitom právo viset, by měl mít každý. Pověsit se s napnutými nohama a vychutnat si vis...to je však čahounům odepřeno. A to i přes potíže se zády, které tak často mají (viz. líbání)
Z výše uvedeného vyplývá, že s výjímkou lehu, je většina tyčičů oproti ostatním v nevýhodě. Přesto si nestěžujeme, nedemonstrujeme a nezakládáme výbory, které by se zabývaly diskriminací vysokých lidí. V klidu si hrajeme volejbal, basketbal, koukáme ptákům do hnízd, lidem do oken a lovíme ženy, které mají slabost pro žirafáky.
Přejte nám to přátelé, opravdu to nemáme jednoduché :o)
PS: Neměnil bych, být vysoký je super. Berete pak s nadhledem i věci, které ostatním přerůstají přes hlavu ;o) A když už to nejde...můžete se na to opravdu zvysoka...
