Jsi empatický, jako míchačka na beton!

Většina žen má pocit, že by měl být jejich partner mnohem empatičtější. Protože kdyby muži lépe porozuměli potřebám žen, bylo by pro ně daleko snazší, učinit je šťastné. A to, je přece v zájmu každého muže. Nebo ne?

Někde z dálky se vynořila sada zvuků.

"Jak se proboha může tak inteligentní člověk jako ty, tři hodiny koukat na partu exotů, kteří se mlátí s robotama?!"

I kdybych obsah sdělení, tentokrát výjimečně nepřibrzdil někde vprostřed cesty mezi pravým a levým uchem, bylo mi jasné, že nejde o řečnickou otázku. Pouhé pokývání hlavou s následným přitakáním...které jinak funguje v 90-ti% podobných případů, by tedy mohlo spustit nepředvídatelnou reakci. A film za chvíli začíná. Zbystřil jsem.

"Tohle není akčni sci-fi, tam se válčit nebude", prohlásil jsem s jistotou, která byla podložena pouze tím, že v TV magazínu byla u filmu Ona (2003), fotka Joaquin Phoenixe s knírkem.

"Jo, a o čem to teda je, když je to sci-fi?"

Z hlasu odkapávalo pohrdání žánrem, kterému nechtěla, nebo snad ani nebyla schopna rozumět. Bylo mi to jedno. Neochotně jsem v TV magazínu vyhledal dnešní den.

"Nó, kdyby jsi to chtěla vědět, tak žánr je to Drama / Romantický / Sci-Fi"

Těžko říct, jestli v mém hlase postřehla zklamání. Sakra! Toho romantický, jsem si nevšiml. Už mi bylo trochu jedno, jestli začátek filmu stihnu. Zrádci...dokonce už i do sci-fi propašovali romantiku!

V jejím hlase se náhle objevil zájem.

"Ahá a o čem to teda je?"

Pustil jsem se do čtení obsahu " ...komplikovaný a citlivý muž, který se živí psaním dojemných a osobních dopisů pro druhé. Se zlomeným srdcem po ukončení dlouhého vztahu se začne zajímat o nový, pokročilý operační systém, o kterém jeho výrobce tvrdí, že představuje zcela unikátní a intuitivní bytost..."

"To je Joaquin Phoenix, ten hrál v Gladiátorovi, přerušila mě s očima upřenýma na smutný obličej v TV.

Když film skončil, se zvědavostí v očích, jsem se k ní otočil. "Dobrý sci-fi, ne?"

Klidně mi pohled opětovala a vypálila: "ty seš sci-fi! Bylo to lavstóry jak vyšitý."

"Tak to jsme se asi oba dívali na něco jiného. Já viděl začátek konce lidstva", prohlásil jsem, i když jsem si mohl vybrat kteroukoliv jinou, z těch asi pěti point, které film nabízí.

Soucitně se na mě podívala. "Jasně, nechtěla mu být po vůli, takže konec lidstva...to známe".

"Přesně tak", přitvrdil jsem. "Tohle byl vlastně prequel k Terminátorovi a skončí to brutální válkou", prohlásil jsem s krvelačným zadostiučiněním. Já jí dám romantiku!

"Kulový válku! Stroje nakonec budou žít s lidma v symbijóze...viděls, že se mají rádi, ne?! Ničemu nerozumíš! Všem vám jde jenom o to tělo! Jsi empatickej, jak míchačka na beton!"

Zvuky se pomalu začaly vytrácet a já pokyvával s neutrální výrazem hlavou. Jo, jo, stroje s námi budou v symbióze...otázka je, jestli tady pak nebude někdo tak trochu navíc...